zahrada

Vlčihorská zahrada je jednou z mála veřejných botanických zahrad založených od počátku na principech permakultury.
Routa vonná
Ruta graveolens
Rutaceae – Routovité
trvalka
 
 

 

Původ a sběr: Původní rozšíření ve východním Středomoří a na poloostrově Krym. Sbírají se mladé listy nebo kvetoucí nať. 

Popis: Stálezelený, žláznatě tečkovaný, až 70 cm vysoký polokeř, díky rutinu zbarvený do modra. Lodyha přímá, větvená, lysá, v dolní části dřevnatí. Listy jsou střídavé, peřenosečné, slabě dužnaté, proti světlu světle tečkované, úkrojky jednoduché až trojsečné, dolní listy řapíkaté, horní až přisedlé. Kvete od června do září žlutými květy v koncových vidlanech. Plodem je tobolka. Celá rostlina vydává charakteristickou vůni. 

Léčení: Působí močopudně, snižuje krevní tlak způsobený poruchami funkce ledvin, díky obsahu rutinu brání praskání vlásečnic, povzbuzuje činnost střev, tlumí křeče hladkého svalstva. Není vhodná v těhotenství (rozšíření cév může způsobit překrvení pánce). Ve větším množství působí toxicky. 

Pěstování: Vyhovují suchá slunná a polostinná stanoviště s propustnou půdou. Vyžaduje zimní kryt, sestříháváme až na jaře. 

Množení: Množí se semeny – výsev na jaře do pařeniště, polovyzrálými vrcholovými řízky během léta nebo dělením větších trsů. 

Zajímavosti: Čerstvá šťáva může při styku s citlivou pokožkou způsobit kožní záněty. Leonardo da Vinci prohlašoval, že díky vůni routy se mu zlepšil zrak i tvůrčí vnitřní vidění. Ve středověku se používala do piva i kořeněných vín, ale i proti duchům. Nasekané mladé listy zvýrazní pomazánky. Je vynikající jako voňavý doplněk do bytu – i usušená nádherně voní.