zahrada

Vlčihorská zahrada je jednou z mála veřejných botanických zahrad založených od počátku na principech permakultury.
Smetanka lékařská (pampeliška)
Taraxacum officinale
Asteracea - Hvězdnicovité
trvalka
 
 

Lidové názvy: Pampeliška, pamprdle, chmýříčko, husí kap, hadí mlíčí, kačinec, lucerničky, majíček, pumpelice, pleška, pampalíšek 

Původ a sběr: Pro mnohé úporný plevel, ale pro ty, co ale znají její účinné látky, je tato bylinka velmi oblíbenou a využívanou léčivou. Použít a zpracovat lze celou tuto rostlinu. Nejčastěji se sbírají květy, listy a kořen. Květy v období jara lze využít do salátů a na výrobu pampeliškového medu. Listy se sbírají hlavně na jaře, před kvetením. používají se do jarních salátů, vhodné je před sběrem na několik dní zakrýt před světlem, aby ztratily hořkost. Kořeny se vykopávají ze země na jaře nebo i na podzim. Po jejich očištění se nakrájí na menší kousky a suší. Sušenou drogu lze využít na léčivý čajový odvar. Čaj je zapotřebí chvíli povařit. Sušený kořen můžete také upražit, rozemlít a použít jako zdravou náhražku kávy. Jedná se také o velmi významnou rostlinou pro včely. V neposlední řadě má svůj význam na zkvalitnění půdy. Její hluboké kůlovité kořeny se významně podílí na provzdušnění půdy, svým rozkladem doplňují do půdy organické živiny a potravu pro půdní organismy.  

Popis: Smetanka lékařská patří mezi vytrvalé byliny s přízemní listovou růžicí. Dorůstá dle podmínek až 40 cm. Má silný a do značné hloubky dorůstající kořen. Jednotlivá květenství se skládají z až 200 jazykových květů. Tato květenství vyrůstají z listové růžice na dutých stoncích. Svou jasně žlutou barvou jsou symbolem jarních luk a zahrad. Zdobí od dubna do konce srpna téměř jakoukoliv zatravněnou plochu, včetně nehostinných a suchých míst. Plodem smetanky jsou nažky s bílým padáčkovitým chmýřím. Díky této důmyslné vizáži se semínka snadno šíří větrem a to i na velké vzdálenosti. Celá rostlina obsahuje bílou hořkou šťávu, zvanou latex, která po utržení z rostliny vytéká.  

Léčení: Smetanka je jednou z nejdéle využívaných léčivých bylin. Hlavní její účinné a léčivé látky jsou vitamin C, vitamíny skupiny B, karoten a vitamin D. V kořenech je i významné množství inulínu. Dalšími významnými látkami jsou hořčina taraxacin, cholin, silice s fytoncindním účinkem, fytosteroly, saponiny, třísloviny a mnohé minerální látky.

Nejčastěji se používá na nemoci trávicího traktu, hlavně žlučníku, jater a sleziny. U respiračních onemocnění napomáhá rozpouštět hleny. Využívá se však také ve směsích určených na léčbu revmatismu, dny a cukrovky. Velmi významně napomáhá detoxikaci a regeneraci organismu a tak je často v čajových ve směsích pro jarní, nebo podzimní očistu těla. V lidovém léčitelství se užívala při vysokém tlaku krve a pro ředění husté krve. 

Pěstování: Nenáročná bylina na půdu i zálivku. 

Množení: Množí se velmi snadno kořenovými řízky, či semeny.