zahrada

Vlčihorská zahrada je jednou z mála veřejných botanických zahrad založených od počátku na principech permakultury.
Bez černý - květ
Sambucus nigra
Adoxaceae – Pižmovkovité
trvalka
 
 

Lidové názvy: bezinka, kozičky, smradinky, kašička, psí bez 

Původ a sběr: Původem bezu černého jsou teplejší oblasti Evropy, sever Afriky, oblast od Malé Asie po Kaspické moře. Sbírají se květy a plody. 

Popis: Bohatě větvený 5 - 7 m vysoký keř nebo strom s plochým kořenovým systémem. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, lichozpeřené, s 3 až 7 lístky, které jsou kopinaté až vejčitě kopinaté, na okraji pilovité, po rozemnutí mírně páchnoucí. Kvete v červnu a červenci bílými až nažloutlými vonnými kvítky uspořádanými v plochý vrcholík, 10–25 cm v průměru. Plodem je lesklá, černofialová, až 6 mm velká peckovice lidově bezinka.
Květy jsou bohaté zejména na silice, slizové látky, glykosidy, třísloviny a organické kyseliny. 

Léčení: Květy snižují horečku při nachlazení, rozpouští hleny, mírní kašel, působí potopudně, močopudně a příznivě ovlivňují cévní stěny. Bezové květy doporučujeme při nevolnostech, křečích. Bezové květy jsou vhodné i v těhotenství. Z květů bezinek lze připravit osvěžující limonádu, nebo celá květenství, takzvané kosmatice smažit v těstíčku.
Zralé plody bezu působí analgeticky, tlumí bolest při migrénách, neuralgiích, při bolestech trojklaného nervu, páteře či kloubů (zde působí i protizánětlivě). Ze zralých bobulí lze připravit víno a sirup, nebo je použít jako přírodní barvivo na barvení látek. 

Pěstování: Nenáročná rostlina, preferuje polostín a vlhčí půdy bohaté na dusík. 

Množení: Množí se snadno samovýsevem – semena ovšem musí projít zkvašením v ptačím žaludku. Rostliny lze množit i řízkováním. 

Zajímavosti: Dle pohanské víry zde sídlí bohyně stromů a dobří duchové chránící před neštěstím a blesky, proto se sázela ke každému obydlí. Dříve rostlinku bezu dostával každý novomanželský pár. Bez zasazený v blízkosti chléva měl ochránit dobytek před nemocemi.