zahrada

Vlčihorská zahrada je jednou z mála veřejných botanických zahrad založených od počátku na principech permakultury.
Chmel otáčivý
Humulus lupulus
Cannabaceae - konopovité
trvalka
 
 

Lidové názvy: chmelníček, chmelový chřest, sladovnické koření, humelové šištice 

Původ a sběr: Chmel otáčivý roste v mírném pásu Eurasie a Severní Ameriky, byl však zavlečen i na jiné světadíly, např. do Austrálie nebo Jižní Ameriky. Na území ČR se jedná o původní druh. Sbírají se samičí šištice a mladé výhonky. Šištice se sbírá krátce před dozráním koncem srpna a počátkem září. 

Popis: Dvoudomá rostlina (liána) s 3 – 5 m dlouhou, pevnou, drsnou lodyhou. Listy ve střední části lodyhy dlouze řapíkaté, s čepelí 3-5klanou až 3-5dílnou, na okraji hrubě pilovitou, na líci tmavě zelenou, drsnou a na rubu světleji zbarvenou. Listy v horní části lodyhy často střídavé, menší, povětšinou celistvé. Květy samčí žlutavě zbarvené, samičí v hustých svazečcích s listeny zelenavými. Plody vejcovité nažky v šišticovitých převislých plodenstvích. Roste i zplaněle v pobřežních křovinách u potoků a řek, či na okrajích lesů. Vyhovují mu vlhké, mírně kyselé půdy. 

Léčení: Odvar se používá k léčbě nervozity, úzkosti, poruch spánku, napětí a podráždění. Pomáhá také při křečích střev, kolikách a bolestech v trávicím traktu. Působí diureticky (močopudně). Mladé chmelové výhonky se dají použít jako jarní zelenina. Takto používali chmel již staří Římané. Stará kulturní rostlina, používaná v pivovarnictví a také ve farmaceutickém, potravinářském a voňavkářském průmyslu. 

Pěstování: Vyhovuje mu hlinitá půda a plné slunce. Vyžaduje oporu. 

Množení: Semeny nebo řízky. 

Zajímavosti: Chmel patří k velmi starým kulturním rostlinám. Už ve středověku pojídali labužníci chmelové výhonky se solí, pepřem, octem a olejem a věřili v jeho léčebné účinky. První údaje o pěstování chmele na území ČR jsou z roku 859.