vlčihorská zahrada, z.s.

 Louka nebo trávník ?

Obojí je správně!

Přechod do nového roku – a to kalendářního v lednu anebo astrologického o zimním slunovratu v závěru prosince - je dobrou příležitostí k novým začátkům, k novému pohledu na naše nejbližší okolí. Jak jinak začít než od podlahy... tedy v zahradě od trávníku.


Letošní teplý leden nam dává výbornou možnost podívat se na stav našeho trávníku, jelikož ve většině krajů je stále zelený nebo alespoň nepokrytý sněhem.

Trávník je často nejbližší porost, který máme kolem našich domů či záhonů, a často bývá i tím místem, kde trávíme nejvíce času - odpočinkem nebo hrou, ale také prací a údržbou.

O trávníku máme mnohé představy, můžeme se pro inspiraci podívat k sousedům, pokud takový trávník budeme teprve zakládat, ale můžeme se podívat i do zahrady divoké, pokud se chceme přiblížit trvale a samo-udržovacímu způsobu pěstování.

Louky byly kdysi založeny Matkou přírodou v místech, kde prořídl hustý porost lesa. Nejdříve se na něm krmily divoké laně, a postupem času se člověk naučil kopírovat přírodu tak, aby porost na loukách sloužil jako kvalitní pastvina pro jeho domácí zvířata.

Trávník je jednoduše řečeno často sekanou loukou, a když se podíváme z jakých rostlin se louka skládá, zjistíme, že vždy je zastoupeno přibližně stejnou měrou: trávy, jeteloviny a kvetoucí byliny.

Každá z těchto skupin má svoji nenahraditelnou roli. Jeteloviny jsou všechny ty, které mají typický tvar listů, (např. jetel luční, vojtěška, štírovník, tolice, komonice, atp). Jejich obrovským přínosem pro louku je to, že vážou dusík ze vzduchu a ukládají ho do půdy. Proto se jim říká, že „poutají dusík“. Dusík je hlavním „krmivem“ rostlin, a jeteloviny ho na svých kořenech zprostředkovávají travám a bylinám.

Trávník ze samotných travin je trvale závislý na přihnojování – proto jsou golfová hřiště velkým „žroutem“ umělých hnojiv. Trávník ze samotných jetelovin je také dlouhodobě neudržitelný, jelikož když jetel nemá koho krmit, tak sám sebe „překrmí dusíkem“ a vymizí z porostu. Byliny jako třetí skupina jsou jakousi nadstavbou a lákají svým pylem a nektarem hmyz, a to převážně včely a motýli.

 Bez včel, jak je známo, bychom nesklidili ani jedno jablko, a tak je důležité nechávat na svých zahradách vždy některé kvetoucí rostliny.

Pokud ponecháme část zatravněné plochy neposekanou, ocení to nejen hmyz, ale i naše oko a ucho, až zjistíme, po čem jinak chodíme.

Neposekaná část upravená jako luční záhon se může stát studijní plochou pro vaše děti i sousedy a často v takovém záhonku najdeme i mnoho léčivých rostlin, pro které jinak chodíme do lékárny.

Své místo v trávníku mají jak jeteloviny, tak byliny jako jsou pampeliška či jitrocel. Zkusme se na ně dívat jako na potřebnou součást porostu, a ušetříme si nekonečný „boj“ s plevelem, který stejně nevyhrajeme. Kořen pampelišky můžeme zpracovat na jaterní čistící čaj, list jitrocele se nám hodí při štípnutí hmyzem anebo na jakoukoliv řeznou ránu.

Při sekání trávníku můžeme některou posekanou trávu nechat ležet a nechat trávník tzv. „zmulčovat“. Není to nic jiného, než nechat stébla trávy uschnout a zetlít na okamžitý kompost.

Když se nám podaří založit trávník podobný louce dle návodu matky přírody, při jeho sekání ho budeme zároveň hnojit a nebudeme závislí na přísunu živin zvenčí. Tím si ušetříme práci a finance, ale i umělá hnojiva, při jejichž výrobě a transportu se používá mnoho fosilních zdrojů a vzniká množství odpadu, často daleko od místa, kde si my budujeme svoji krásnou zahrádku.


To jest v souladu s heslem „mysli globálně, jednej lokálně“.


Přejeme příjemné zimní poležení nad osivářskými katalogy,

a příjemné letní poležení na vašich kvetoucích trávnících.