vlčihorská zahrada, z.s.

Mšice na zahradě

aneb oslava NEzasahování

Začátek tohoto léta byl poněkud chladný a vlahý, což je vhodné klima pro množení a často i přemnožení mšice. Průběh léta nám pak pomohl ukázat, jak se k nim zachovat a/nebo jak si s nimi může poradit příroda sama.

Někteří zahradníci při pohledu na mšicemi obsypané stonky, listy a květy oblíbených květin a plodin omdlévají, jiní vymýšlejí jak zakročit.....permakulturní zahradníci se zejména pozastaví a pozorují. A také se zamyslí nad tím, jaký je cyklus života mšice a jací jsou její přirození predátoři, a jak je pozvat do své přírodní zahrady.

Nejznámějším predátorem je slunéčko sedmitečné, známá beruška, jejíž larvy jsou velmi žravé a na mšicích si pochutnávají velmi rády. Někdy však musíme počkat, až se larvy slunéčka vylíhnou, mívají pár týdnů zpoždění po mšicích.

K tomu, aby se slunéčka v našich zahradách ráda usídlila v dostatečném množství je zapotřebí vytvořit jim potřebné podmínky. Základem je neodnášet organickou hmotu ze zahrady, pokud to není nutné – tedy mulčovat plevelem, který včas vyplejeme (než má semena), ostříhané stonky odkvetlých rostlin nastříhat a nechat ležet v blízkosti rostlin. Odnášet má smysl pouze takové části rostlin, které jsou vážně napadené chorobou, a s těmi by si měl poradit správně fungující kompost. Spalování částí rostlin je výhradně krajním řešením, neboť se tím okrádáme o organickou hmotu.

Příklad z praxe:

V zahradě na Vlčí Hoře jsme na jaře také zažili „návštěvu“ mšice na několika druzích rostlin. Na fotografiích můžete vidět, jak si s nimi poradily larvy slunéčka sedmitečného potom, co jsme prostě nic nedělali PROTI mšicím, ale naopak PRO posílení rostlin, kterých se mšice ujaly. Posílení rajčat a dalších přesazených rostlin vedle napadeného lopuchu (divoké to byliny) proběhlo zalitím kopřivového zákvasu. Lopuch nápor mšic přežil a poté, co byl nejdříve celý černý od mšic a jejich těl, je dnes vyšší než 3metry. Stejné to bylo i u dalších „navštívených“ plodin: kozlík lékařský, všedobr horní, aj.

Takové nicnedělání ovšem vyžaduje silnou důvěru v takový postup a odolnost k okolí. Prvním a často jediným řešením nejen v zahradě bývá „rychle zakročit a něco s tím udělat“. Mnohdy by se ale hodilo „něco s tím NEudělat“. Vyzkoušejte si to na jakémkoliv příkladu, a pokud byste rádi nastudovali více o přístupu nezasahování, doporučenou literaturou vám bude Masanobu Fukuoka a jeho kniha Revoluce jedné slámky.

Příjemné čtení a nacvičování .....