vlčihorská zahrada, z.s.

RAJČATA a jejich příbuzní

Rajčata (Lycoperiscon esculentum) patří do skupiny lilkovitých, stejně jako brambory, papriky a lilek, z bylin také ashwaganda, rulík zlomocný ..

Všechny lilkovité – Solanaceae – jsou původem z Jižní Ameriky a některé z nich se tam pěstují jako trvalky. Chilli papričky u nás mohou přezimovat v květníku, ale obecně jim nevyhovuje naše střídání krátkých a dlouhých dnů, mají rády pravidelné střídání světla a tmy po 12 hodinách.

Rajčata je dobré v našem klimatickém pásmu předpěstovat. Výsev se provádí v polovině března, asi v polovině dubna se rostlinky (až mají první pár „pravých“ listů) rozesazují do kelímků, a po polovině května je lze vysazovat ven, po tzv. „zmrzlých“ - Serváci a jeho dvou kamarádech. Obecně platí, že pokud teplota klesne pod 8 stupňů, rajčata přestávají růst, takže dokud není v noci tepleji, není kam spěchat s přesazováním.

Přímý výsev rajčat na záhon je možný v teplých, suchých a chráněných oblastech. Potřebujeme jistotu, že rajčata, která začnou později budou mít šanci dozrávat a nebudou vystaveny nebezpečí plísně.

Rajčata potřebují celkem dost živin, které jim zajistí vyzrálý kompost. Při přesazování sázíme rajčata dostatečně hluboko neboť si ze stonku vytvoří kořeny a budou stabilnějsí v zemi. Můžeme je zasadit do země i našikmo, a to zejména pokud pěstujeme v místech, kde často fouká nebo je tvrdé podloží. Rajčata si růst směrem vzhůru najdou sami.

Pokud budeme zalévat rajčata výluhem z přesličky, posílíme jejich buněčnou stavbu, když budeme zalévat zákvasem z kopřiv, dodáme živiny, obojí buduje imunitu rostlin. Vždy je dobré rostliny po takovéto dávce dobrot ještě zalít vodou anebo s hnojením počkat na deštivé počasí. Pokud jsou rajčata dobře zamulčovaná, stačí je zalít jen v době sucha a to dostatečně, tak 1 x za 10 dnů (listový den). Vytvoří si pak lepší kořenový systém, než když dostávají denně malou dávku zálivky.

Vhodnou meziplodinou mezi rajčata jsou jakékoliv saláty a také koriandr, ke konci léta pak salát polníček. Můžeme zkusit i bazalku či jiné jednoleté bylny anebo naopak rajče vysadit mezi trvalé léčivky.

Otázka vyvazování a vylamování rajčat rozděluje pěstitele na dva tábory, a vše se řídí osobní zkušeností zahradníka a výběrem odrůdy. Keříčkové a divoké odrůdy není třeba vyvazovat vůbec, jen je potřeba dostatečně mulčovat. Tyčky k rajčatům tyčkovým je lepší volit dřevěné a zatlouct je hned při vysazování (později by poškodili kořeny), a pravidelně přivazovat. Kdo je odvážnější, může nechat rajčata „najít si svou vlastní cestu“, tj nevyvazovat a nechat je lehnout si na zamulčovaný záhon a plodit tak, jak jsou zvyklé. To je možné u odrůd „starých“, které nebyly tak dlouho prošlechtěny, a rozhodně ne u odrůd F1 a s obrovskými plody.

Když vylamujeme pazouchy, vystavujeme rostlinu možnosti chytnout plíseň ze vzduchu, ta je tam totiž stále přítomná a záleží jen na pevnosti a odolnosti rostliny (přesličkový výluh), zda se u ní projeví. Když už se rozhodneme pazouchy vylamovat, zvolíme raději ořezávání ostrým nožem, který otřeme, než budeme ošetřovat další rostlinu. Tuto práci, ani jinou s rajčaty, neděláme při vlhkém počasí, zvolíme si suchý a slunný (plodový) den.

Rajčata divoká jsou takové odrůdy, které nebyly dlouhodbě prošlechtěny na velikost plodů, takže si zachovávají přirozenost: dokážou se plazit po zemi, mají drobné plody v hroznech, jsou odolné na plíseň, jsou celkem drobnější (což má výhodu v tom, že jejich habitus je vzdušný), dozrávají postupně a dlouho do podzima.

Plíseň na rajčatech se objevuje při vlhkém počasí, a to zejména ke konci vegetačního období, často cestuje z brambor, která jsou pěstována v blízkém okolí. Jak se plísni vyhnout? Zaprvé je potřeba zvolit správnou odrůdu. Dnes uz existuje výběr mezi odrůdami a to i v bio kvalitě. Také je dobré nezalévat rajčata na list, ale ke kořenům, nevylamovat při vlhkém počasí, a samozřejmě také pomáhá pěstovat rajčata ve smíšené kultuře, aby plíseň měla při svém cestování bariéru.

Pokud chceme získat vlastní semena z rajčat (nebo paprik), není nic jednoduššího než si je schovat právě z toho plodu, který nám chutná za předpokladu, že byl dostatečně dozrálý na rostlině anebo necháme ještě dozrát na slunci až změkne. Když budeme sušit semena jen pro sebe, můžeme semínka doslova procedit mezi zuby a nechat uschnout na talíři na slunci anebo na kávovém filtru. Pokud budeme sušit větší množství semen, tak semínka z několika rajčat necháme na 2 dny ve sklenici s vodou a lehce zavřeným víčkem. Na povrchu se utvoří malá vrstva plísně, která nejen, že pomáha odstranění slizkého filmu kolem semen, který zabraňuje klíčení, ale má i antibakteriální účinky a zabíjí tak možné zárodky (přenosných) plísní v semenech. Po 2-3 dnech semínka propláchneme a vodu měníme tak dlouho, až je čirá a semena klesají ke dnu – to jsou ta klíčivá zatímco ta hluchá plavou na porvrhu. Odlijeme semena co nechceme a zbylá propereme v sítku pod tekoucí vodou a necháme dostatečně dosušit. Nezapomenem si je označit již při sušení, zejména odrůdu a rok a místo pěstování. Semena rajčat si udrží klíčivost 4 – 6 let, pokud jsou skladována v suchu a temnu, nejlépe se stálou vlhkostí.

Pokud budeme muset sklidit nedozrálá rajčata dříve kvůli blížícím se mrazům, můžeme celou rostlinu dosušit na suchém místě anebo rajčata vynášet přes den na podzimní slunce, dojdou a dobarví se. Z těch zelených si můžeme uvařit...


Čatní ze zelených rajčat

Lilkovité ztrácejí svoji „jedovatost“ solaninu přidáním koření, a tak použijeme: římský kmín, koriandr, kmín kořenný, koprové semeno, celerové semeno a se vším nešetříme. Na 5l hrnec rajčat použijeme až půl hrnku koření.

Rajčata omyjeme a nakrájíme na čtvrtky – budeme totiž vařit poměrně dlouho. Na oleji v hrnci osmahneme nadrobno nakrájenou cibulku a potom drcené koření, přidáme rajčata a chvíli dusíme až pustí vlastní šťávu. Můžeme přidat vodu, ta se ale dalším vařením znovu vyvaří. Přidáme rozinky aby nasály šťávu a pustili sladkost. Přidáme chilli papričky, pepř anebo zázvor. Čatní má být tak pálivé, aby ho nešlo sníst hodně a zároveň tak sladké, abychom si ho chtěli dát ještě kousek – takové jest rčení a podle něho přidáme cukr – nejlépe hnědý anebo melasu, ta přidá i slanost. Dosolíme dle chuti a ještě povaříme pro spojení chutí. Ještě horké plníme do sklenic, uzavřeme víčkem a obrátíme dnem vzhůru.

Malý tip: zavařené sklenice naskládáme dnem vzhůru do ošatky nebo bedýnky a všechny přikryjeme utěrkou, ručníkem a dekou jako do spacáku. Tím dosáhneme toho, že budou pomalu vychládat a zajistíme tím lepší skladovatelnost.

            dobrou chuť