vlčihorská zahrada, z.s.

Kdo by v dnešní rychlé době vyšetřil čas na lekci v kovotepání určitě nebude litovat. Byť v kladivech a měděném plechu není vidět mnoho něžnosti, docela jistě se ve výsledku skrývá. Taková ručně dělaná mistička s tajemnými obrazci vyžíhanými na povrchu Vás dozajista promění – a pokud si to neuvědomíte, tak si aspoň vyzkoušíte dávné řemeslo.
Na prvním kurzu nás mistr tohoto umění pan Jiří Moravec seznámil s různými kovy a jejich planetárními partnery, s jejich technologickým zpracováním, ale hlavně nám dal návod a prostor k tomu, jak se s mědí propojit. Jak jí dovolit, aby nám ukázala, co se v ní i v nás schovává, čeho se potřebujeme zbavit a navíc v co krásného se to potom promění. Dozvěděli jsme se, že měď je měkký, teplý, poddajný zářící kov, jenž je zasvěcen planetě Venuši, že nese ženský princip. Že  zasvěcení zahradníci doporučují obdělávat zem měděnými motyčkami a dalšími potřebnými nástroji, protože měď nenarušuje zemský éter, jako to dělá železo.
A po teorii jsme se vrhli do praxe, vznikaly misky, nožíky, krunýř na želvu, tácky pod vonné tyčinky i šperky, které ozdobily přítomné ženy i celý seminář.
Nejde popsat úplné soustředění bez jakékoli námahy v naprosto ohlušující kakofonii dopadajících kladiv. Nejde to, protože pokud držíte rukojeť kladiva a v pravidelném rytmu přetváříte placatý plech v oblou misku, v tu chvíli není nic jiného. Není hlad, stres, starosti, není nic – jen rytmus, pravěký pud nebo nirvána – nevím. Vím jen to, že se těším na příští setkání.