vlčihorská zahrada, z.s.

SLUNEČNICE ROČNÍ  

Původem je ze Severní Ameriky a Mexika, do Evropy doputovala během 16. století. Naši předkové pro ni měli krásné jméno – sluneční květ indiánský veliký, asi věděli, že ji Inkové používali při vypodobení svého Slunečního Boha. Pěstování se zdá jednoduché, jen semínko zapíchnout v květnu či červnu do země a nezapomenout na něj. Na klíčící rostlinku se ovšem rádi podívají slimáci, i ti totiž vědí, že klíčky jsou zdraví prospěšné. Je tedy nutné obrnit se trpělivostí a sít a sít anebo potrápit semínko v květináči. Následuje stádium těšení se na květ a pozorování poupátek otáčejících se za sluncem. Jako vše okolo je i otáčení jen dočasné, jak květ těžkne semeny, tak se stává stabilním. Slunečnice je hotová jídelna pro včely, v zamračených dnech funguje jak horské slunce a pokud máte to štěstí, že už vás přerostla, tak si (úplně nenápadně, jakože přeci studujete uspořádání semínek v těžknoucím květu) stoupněte pod ní jako pod sprchu. Zapínat nic nemusíte, jen si tu lásku užijte. Pokud vám to přijde divné nebo se stydíte, stejně květ důkladně prozkoumejte. Objevíte trubkovité květy (to jsou ty uprostřed nad semeny), které jsou seřazené do 34 spirál v jednom a 55 spirál ve druhém směru úplně přesně podle Fibonacciho čísel (ty tedy byly původně k propočítávání porodnosti králíků, ale to sem nepatří). Také jeden ke druhému svírají zlatý úhel, to zkoumal už takový génius jako da Vinci a slunečnice to prostě dává na první dobrou... Jsou prostě věci mezi nebem a zemí, že? Mohlo by se s příchodem podzimu zdát, že na slunečnici, pozbývající svých žlutých okvětních lístků, už není nic k obdivu. Těžký svěšený květ, listy s hnědými skvrnami – i to je kapitola života, kterou je nutno přijmout. Slunečnice ví své – a sýkorky teprve! Často jim stačí i nedozrálá semena, ony totiž vědí o potřebě zdravých tuků, vitaminu E a B6 a dalších elixírech dobré nálady. Viděli jste už někdy sýkorku s depresí? Já ne, protože je rozmazluji slunečnicí, jen u sebe to zanedbávám, tak to dnes napravím. A co vy?

YZOP LÉKAŘSKÝ

Je velmi houževnatý, rozježený, dobrosrdečný mužíček, který rozdává sílu a chuť do života, jen se na něj podíváte. Úzké lístky omamně voní, trochu marnivě jasné modré květy jsou akurátní pro včely i čmeldy. Nenáročný na půdu i podnebí, snese i veliký mráz, vždyť je původem ze Sibiře! Ze sotva rozkvetlé natě se dělá báječný čaj na kašel, vhodný i při jiných zánětlivých onemocněních. S klíčením nedělá yzop žádné drahoty, koncem března pěkně ve skleníku do půdy a už v létě máte krásné sazenice na záhoně. I semínka u nás dobře uzrávají, stojí za to všechny květy neostříhat, i když nás často svádí vidina druhé sklizně voňavé natě, nastřádané pěkně do sklenice na zimu. Ale když odoláte všemu volání po dokonalém a krásně zastřiženém záhonku a necháte kousíček květů zrezavět, semínka do černa uzrají a snadno se vyklepou. Z vás se postupem času stanou majitelé yzopové plantáže a dobrosrdeční otužilí veselí človíčci. A to se v dnešní době dobře hodí, že?