vlčihorská zahrada, z.s.

Vlčihorská zahrada v prosinci začíná svůj zimní spánek. My zahradníci už jsme také zazimovaní pěkně v teple, kdepak, co dělat ve studeném větru nebo ve sněhodešťové plískanici. Za jasných jiskřivých dnů to je ovšem jiná. Pod záminkou kontroly zimního přikrytí nebo něčeho podobně důležitého člověk vyrazí mezi hnědé listy a nanicovaté stvoly a ejhle – i nyní se koná vzpruha pro duši. Před očima tančí letní krása a zima zalézá za nehty. A zase nejde nesouhlasit s panem Čapkem: „Málo jsme se na tu naši zahrádku v létě dívali…“
A úplně závěrečný odstavec ke srovnávací studii zahradníka z roku 1927 a dnes. V personách zahradnických jsem neobjevila žádný rozdíl, jen ty kulisy se malinko změnily. Detaily přenechávám větším šťouralům, než jsem já sama. Pro mne je úžasné, že ještě můžeme a umíme pěstovat košťály či kaktusy, že se vše nedováží z Číny a že dokážeme otevřít svůj život rostlinám. Přeji vám mnoho zdaru v pěstitelství a mnoho času k dívání se na zahrádku!

Lípa v prosinci
Je klidná. Stojí tiše v jakémkoli počasí. Když přicházím domů a světlo se už ztrácí, vzpomenu i na doby nesouladu v mém manželství, tehdy mi její rozdvojená symetrická silueta proti šedému nebi šeptala, že každý může být svůj, ale kmen je společný. Dnes vidím (a tedy zřejmě potřebuji) lekci ve stoji vzpřímeném. Zůstat rovná a klidná za každé situace a tlaku. A to je pod batohem životních věcí a navíc v době adventní k nezaplacení. Nostalgicky vzpomínám na korsické horské buky, které byly ohnuté mořskými větry téměř k zemi. To je ale jiná lekce.

A co dodat závěrem? Přeji vám takového přítele, jakým je lípa mně. Můžete se o něj opřít, není na koláče ani na guláš, má vždycky čas i radu. Vaši duši ukotví i pozvedne, obdaruje vás barvami i vůní a to vše jen tak, za trochu pozornosti a času. Ale i zde musí být určitě varování, jasné a srozumitelné, jak jinak. Takže pozor! Hledění na stromy způsobuje trvalé změny vašeho života! A já jen dodám, že ty změny jsou krásné a k lepšímu.