vlčihorská zahrada, z.s.

Říjen ve Vlčihorské zahradě

je měsíc pestrých barev a mnoha rozličných odstínů. Ještě svítí třapatky svou nachovou korunkou, ještě slunečnice supluje slunce, rosa občas zmrzne v jinovatku a pavoučci loví svá poslední jídla. Jiřičky už jsou dávno na letním bytě, trochu mi chybí letní rejdění a švitoření. Vonné ticho mezi odkvetlými stvoly proskurníků a na červených listech jeřábů. Poslední zahradnická námaha – podzimní plení a sběr semen na další rok. Letní krása je pryč, nastává krása zralosti. Držím v ruce malinké semínko omanu, který byl větší než já a žasnu nad tím zázrakem schovaným uvnitř. A abych nekončila nostalgicky podzimně, půjčím si optimistický konec od pana Čapka: „Abyste věděli, říjen je první jarní měsíc, měsíc podzimního rašení a klíčení, skrytého rozpuku, nalévajících se pupenů; jen trochu hrábněte do půdy...“

Lípa v říjnu

Sedím pod lípou v říjnovém odpoledni a nastavuji tvář mírnému slunci. Dobíjím baterky. Lípa začíná žloutnout, listy odumírají a karoten dostává svou chvilku slávy. Podzimní rovnodennost je za námi, kočkám houstnou podsady, ořešáci si cpou břicha hruškami, Země se řítí vesmírem a já o tom nemám ani tuchu. Řeším své každodenní úkoly a vzduch těžkne chladem. Dívám se do koruny nad mou hlavou na ten zlatožlutý melír a říkám si: změna je život. A dnešní lekce? Proč lpět na starých zvycích, místech, kolejích a barvách? Proč nedat aspoň na malou chvíli něčemu zazářit v každodenní šedi? Je podzim pro stromy konec práce nebo začátek odpočinku? Podle barev se radují, takže spíš ten pozitivní pohled. To zahřeje... žlutá je dobrá!