vlčihorská zahrada, z.s.

Září ve Vlčihorské zahradě

Podzim je tady. Už zrají jeřabiny, šípky, bezinky i švestky, semena těžknou, jiřičky posedávají na drátech. Rána jsou chladná, ale slunce ještě má sílu. Ještě je veselá procházka po zahradě, svíce květů agastache stále září, třapatka, všechny slézy, divizna i pupalka ještě dávají radost i pyl, levandule s yzopem se snaží ještě podruhé. Ale nálada a tempo se změnily. Už se vše zvolňuje, dýchá se pomaleji, všude kolem je taková krása zralosti. Mnohé rostliny už jsou v cíli, semínka jsou hotova a chystají se ke spánku.
Shodneme se s panem Čapkem, září je znamenitý měsíc, plný hlubšího smyslu, kdy se opět otevírá země, takže už zase můžeme sázet!

Lípa v září

Je docela jiné sedět pod lípou v září. Vzduch je chladnější, slunce měkčí, čas se zpomaluje. Víc než čtvrt milionu listových srdcí vydechuje kyslík a posílá lásku do světa. Prastarý otisk dusíkové čtyřvazby, porfyrinový skelet, stejný u chlorofylu i hemoglobinu dává tušit pouto mezi lidmi a stromy. Možná jsme byli v časech prapraoceánu jedna bytost, možná jsme bratři a sestry anebo jen blízcí přátelé… Možná proto tak báječně funguje procházka v lese proti všem chmurám a po dlouhé zimě se těšíme na jarní zeleň. Modrá je dobrá, ale zelená je ještě lepší. A dnešní lekce? Lásky není nikdy dost. Lipové listy jsou toho jasným znamením.