vlčihorská zahrada, z.s.

Srpen ve Vlčihorské zahradě

Začneme s panem Čapkem: pravý zahradník cítí ve všech kostech, že srpen, to už je taková doba obratu. Nejde než souhlasit, chladná jitra a večery dělají své. Ještě ale má zahrada mnoho květů, je radost se ztratit mezi fenyklovými stonky nebo pozorovat jemné květy řepíku. Tvrdohlavý yzop také stále nakvétá, agastache i třapatky nastavují své květy čmelákům a motýlům. Ale čas se změnil, mladé jiřičky trénují svá křídla v divokých formacích, pavučiny září rosou, vlastně jen naši místní kosové stále stejně hladově pátrají po žížalách. A na spoustu krásy se je možné ještě těšit, nedávno setá svazenka už dělá třetí lístky, slunečnicím těžknou poupata, lichořeřišnicové ostrovy svítí oranžovou a žlutou, ba ne, ještě není konec barev a radosti – přijďte se podívat!

Lípa v srpnu

dává klidný stín do komíhání zralých trav a cvrččích melodií. Studený vítr hlásí příchod babího léta, rorýsi už odlétli na jih a straky se pěkně kulatí. Vůně lipových květů už je pryč a nejen kolem lavičky se vrší listeny s kuličkami semen. Můj muž bude brblat, že musí zase čistit okapy.
A mě napadá, že to je příhodná lekce v pravý čas. Pustit z hlavy pryč všechna kdyby minulosti, bláhové představy budoucí, nikam nevedoucí fantazie a touhy i rýmy, co se neseřadí do básní. A sebrat zbytek sil na přítomný čas, protože kdo ví, co bude za chvíli. Třeba se někde někomu ucpe okap nebo vyklíčí semínko? Lipová semena mají, stejně jako myšlenky, dost špatnou klíčivost, nezbývá než doufat v dobrý vítr, úrodnou zem a jemnou vláhu v pravý čas.