vlčihorská zahrada, z.s.

Zahrada v březnu

Podle pana Čapka se počínání zahradníků v březnu rozděluje na dvě věci: co zahradník činiti má a chce a na to, co skutečně činí. Mě nezbývá než souhlasit, také bych se chtěla rýpat v hlíně a užívat si houstnoucí vzduch a dokonce to i občas stíhám, ale jiné povinnosti nebo tlaková níže nad Skandinávií jsou velmi často proti. Leckterý náhodný pozorovatel by mohl klidně říct, že pražádný život ani krása není vidět a na zmrzlé půdě nelze provádět zahradnické práce, ale to je pohled laika... Už přeci vyrážejí meduňkové lístky zpod starých stvolů, netřesky se též mátoří ze zimního spánku, lze obdivovat téměř puklá poupata dřínu, kočičky a těch pupenů kolem... Nakonec i samotný pupen – to je dokonalý zázrak. Člověk sice hledí na holou větvičku s takovým nanicovatým hrbolkem, ale právě v tom malinkém nic je smotán veškerý život. No, zázrak, co víc k tomu napsat?
Oblohou letí sněhové mraky, tak si můžu s panem Čapkem i Starými Pamětníky zanotovat: Takové jaro nepamatuji!



Lípa v březnu

Lípa v březnu – to je strom obalený jíním, zahalený mlhou nebo hřející se na slunci v poklidném zimním režimu. Ale zdání možná klame, skrytý život stále proudí od kořenů do koruny. Kořeny – to je další zajímavé téma. Kořenový systém je stejný jako koruna – říkalo se dřív. Nyní se objevilo, že kořeny jsou až dvojnásobek koruny. Neúnavné buňky na špičkách kořínků neustále rostou a hledají nové zdroje živin. Neviditelná vlákna mykorhizy jsou jimi pohlcována či obrůstána a přenášejí informace a spojují lípu s okolním světem. Čilý underground, říkám si, s kým lípa asi právě teď klábosí?
A co já – zalezlá u kamen, co moje kořeny? Z čeho a jak čerpám, odkud vyrůstám a jaké myšlenky nesu? Jak jsem spojená s okolním světem – jsou moje hranice modravý obzor nebo jen čtvereček podložky pod myš? Jsem Čech jenom, když se vyhrává? Lípa, symbol Slovanů a náš národní strom mě zkouší a stojí klidně, jako by se nechumelilo...