zahrada

Vlčihorská zahrada je jednou z mála veřejných botanických zahrad založených od počátku na principech permakultury.
Šťavel kyselý
Oxalis acetosella
Oxalidaceae – Šťavelovité
trvalka
 
 

 

Původ a sběr: Roste v celé Evropě s výjimkou nejjižnějších a nejsevernějších částí, v Asii (po Himálaj). Sbírají se listy. 

Popis: Bezlodyžná bylina s několika přízemními dlouze řapíkatými trojčetnými listy, vysoká jen 3–15 cm. Lístky mají srdčitý tvar a žilkování. Jednotlivé bílé květy na dlouhých stoncích. Kvete od dubna do května. 

Léčení: Listy jsou, pokud jsou konzumovány v minimálním množství, jedlé a obsahují kyselinu šťavelovou, která jim dodává charakteristickou kyselou chuť. Pro svou chuť, připomínající chuť citrónu, jsou lístky vhodné k ochucení nevýrazných salátů a zeleninových polévek. Ve větším množství jsou však jedovaté, neboť kyselina šťavelová ovlivňuje trávení. Smrtelná dávka kyseliny šťavelové pro člověka je 4 - 5 g. Šťavel je dnes pokládán za drogu málo používanou, v současnosti se užívá převážně jen zevně ve formě kašovitých obkladů na různé kožní defekty nebo ve formě kloktadla při aftech v ústech. Vnitřně se drogy užívá jen zřídka, neboť přítomná kyselina šťavelová se v organismu slučuje s vápníkem v nerozpustný oxalát vápenatý, jenž se může usazovat v močových cestách ve formě kaménků (a kromě toho je tímto způsobem z organismu odčerpáván vápník). Při konzumaci většího množství může droga působit i toxicky. Je to látka prudce jedovatá, která působí škodlivě na ledviny. Proto se musí užívat jen omezeně a vůbec je nelze doporučit osobám trpícím chorobami ledvin. Příznakem otravy bývá nevolnost, zvracení, křeče a depresivní nálada. U otráveného je třeba vyvolat zvracení (není-li spontánní) a podat mu aktivní uhlí, v těžších případech je nutné přivolat lékařskou pomoc. 

Pěstování: Vyžaduje stinné stanoviště a vlhkou výživnou kyselejší půdu. 

Množení: Množí se dělením trsů nebo semeny, která vysejeme v létě na stanoviště, klíčení probíhá až na jaře dalšího roku.